Město bez lidí

Centrum města jako místo, kde se sejdeme s přáteli, nakoupíme něco k jídlu a ukážeme turistům? Na to pomalu můžeme začít zapomínat. Samotné zastupitelstvo města jakoby se snažilo lidi z centra Ostravy vytlačit. Je to sotva pár měsíců, co si jeden podnikavý muž zakoupil kousek půdy před Lasem, postavil si tam nápaditě pomalovanou dodávku a na živnostenský list v ní prodává kávu, čokoládu a čaj. Měl určitě dobrý nápad, takové „cofee to go“ si dneska s chutí dá spousta spěchajících Ostravanů – ale městu se to z nějakého důvodu nelíbilo. V půlce října mu řekli, že je to veřejný prostor, že tam takový pojízdný prodej provozovat nemůže, a živnost mu zatrhli. No dobře, je to veřejný prostor, ale komu vadí, že se na veřejném prostoru zdržují lidi?

A to zdaleka není jediný případ. Zahrádky restaurací jsou zastupitelům taky trnem v oku, nejdříve je omezili, případně povolili jen do desáté hodiny, ale na protest občanů museli nařízení zmírnit a povolili venkovní posezení do půlnoci. Ale stejně by byli nejraději, kdyby se každý pěkně zavřel k sobě. A u stánků (na levnou krásu…) na Masarykově náměstí, samém srdci Ostravy, kde jste mohli levně pořídit ponožky, hned vedle pyžamo a o kus dál mrkve a jablka (a tím podpořit místní výrobce a pěstitele), tam už si taky nekoupíte nic. Tedy ne v průběhu roku, punč, klobásy a bramboráky před Vánocemi budou samozřejmě městem podporovány.

Pán z pojízdné prodejny se rozhodl bojovat. Napsal si na ceník, že sumy jsou neplatné a ilustrační, kávu dává jakoby „zdarma“ a na pultě má kasičku na dobrovolné příspěvky. Hned vedle tužku a petici, kam sbírá podpisy, už jich má asi 400. Z požadovaných 5 000, aby se jím město vůbec začalo zabývat. A je pro něj těžké podpisy sehnat, když přes pracovní dny proudí městem pouze lidi spěchající za povinnostmi a o víkendu pár pejskařů. Navzdory tomu, jak konzumně se chováme a jak se sociální rozdíly prohlubují, jsme si jádro města nechali – u některých občanů snad i s potěšením – přestěhovat do Karoliny a Shopping parku, obchodníci v centru krachují a teď už tu ani farmáři nemůžou prodávat rajčata. Asi tomu světu přestávám rozumět.
 

Eliška Kozáková, SEPB