Kavarex- dlouhá povídka

Kavarex

Kapitola I

Podnikatel Dany Grany nemá dnes šťastný den,protože někdo

ukradl počítače a cenné notebooky z jeho pracovny,nepovedlo se mu prodat

jeho armádní projekt Americké vládě a ještě k tomu mu odešli důležití pracovníci.

,,Tohle Vám zvedne náladu šéfe!“

ozval se jeho asistent Michael Gerber

 ,,NASA Vás pozvala na výzkum měsíce kvůli naším posledním vesmírným projektům,jako

stanice A-727 nebo upravení motoru raketoplánu!“

Danymu to zvedlo náladu hned jak to slyšel.

,,A kdy se letí?“

Michael zaváhal,ale pak odpověděl:

,,Dnes je 20.října,takže 2.listopadu a raketoplán letí o třicet minut

 později.“

Dany se pousmál:

,,To není tak špatné!“

 

,,Anno“

Zavolal na svou manželku Dany.

,,Anno!“

Zavolal znovu a tentokrát hlasitěji.

,,Co je Dany?“

Její hlas zněl překvapivě.

,,Mám pro tebe ÚŽASNOU novinku NASA mě pozvala na výzkum měsíce jako odplatu

za financování projektů naší firmou, letím 2. listopadu v 19:00 vrátím se za měsíc, neměj

o mě strach v kosmu nejsem poprvé pamatuješ na rok 2018 testovali jsme první novou

raketu Ares takže…“

Anna ho zarazila pohybem zvednutí ruky nahoru.

,,Já strach nemám“

Řekla tenkým hlasem.

,,Ale…“

Anna jej opět zarazila a řekla:

,,Dávej na sebe pozor a vrať se mi v pořádku.“

Dany byl zmatený letěl do vesmíru už třikrát a vždy musel Annu přesvědčovat,

že je let bezpečný dokonce si pamatoval,že při jeho druhém letu si Anna dokonce najala

bezpečnostní službu a zkontrolovala celý raketoplán,aby měla jistotu.

,,Jenže co když…“

Už potřetí zvedla ruku a přísně řekla:

,,Nedělej ukvapené záběry nebo tě do toho raketoplánu nepustím!“

Dany si připadal hloupě,teď když se Anna nebála, tak ji chtěl namlouvat co všechno

se může stát a minule ji zase přesvědčoval jak moc je to bezpečné.

 

Na druhý den v práci začal připravovat plány jak ten čas,který na Měsíci stráví využije

Plán zněl takto:

Průzkum Moře Dešťů a několika kráterů poblíž,což by mělo zabrat asi několik dní

a poté prozkoumat kráter maličkého asteroidu,který spadl na Měsíc,odebrat jeho vzorky,

které poté pečlivě zkoumat a nakonec si vyjet lunárním vozem na místo prvních lidí na Měsíci

,,To je tvůj plán?“

Zeptal se překvapeně Michael.

,,Jo,stručný a přehledný.“

Kapitola II

,,Terenci!“

Nikdo se neozval,v ruchu kde se muž nacházel nic neslyšel.

,,Terenci!!“

Zavolal hlasitěji.

,,Pospěš si potřebujeme tě na pomocné rakety!“

Druhý muž vyšel líným krokem zpoza hlavní stanice NASA.

,,Pohni Terenci!“

Zakřičel zase první muž a neudělal moc dobře Terenc nebyl v dobré náladě a proto okamžitě

A ostře zareagoval:

,,Uvědom si s kým mluvíš já jsem vyšší důstojník tak si na mě nedovoluj!“

Jake jeho ostrou poznámku polknul,poněvadž  věděl,že hádka s Terencem by mu nebyla nic

platná a přešel rovnou k věci:

,,Je tam nějaký problém s pomocnou raketou dvě, potřebujeme Tě.“

Terenc pokračoval líným krokem za Jakem.

 

„Porouchalo se jí něco v motoru s tím si poraďte prosím.Terenc se na otevřený motor podíval a ucítil odporný zápach nějakého paliva,ale když uviděl,že je v motoru vše naprosto špinavé

rychle uskočil pryč, protože si nechtěl ušpinit své drahé sako za dva tisíce dolarů.

,,To se mám v tom šťourat oblečený v nejdražším saku ve Washingtonu?!“

Jake a dva další lidé u něj, se na Terence podívali a on jim to oplatil urážkou:

,,Ty vaše saka…“ukázal na výstroje všech mužů…nestály dva tisíce!“

Jake zachoval klid, ale zbývající dva muži nebyli z Terencova prohlášení o jejich-také drahých pracovních oděvů (mimochodem ještě dražších než Terencovo sako) nějak rádi.

,,To sis dovolil trošičku moc!“

Zakřičel první pracovník.

,,Jak to se mnou mluvíš ty…“

Větu nedokončil, protože ho překřikl druhý pracovník:

,,Terenci nejsi tady král,tak nám nemusíš nařizovat!

To Terence doslova vytočilo.

,,Nemyslíte si vy tři, že si na mě dovolujete až moc hodně!!“

Jake zase zachoval chladnou hlavu a polknul i urážku, která se správně neměla týkat jej,

Ale jeho dva kolegové se neovládli:

,,Kdo si myslíš že jsi?, my jsme naše drahé oděvy kupovali sami, ale tobě je zaplatila NASA,

My tu pracujeme čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, zatím co ty si jednou za den

přijdeš na schůzi.kde řekneš pár slov a popíjíš čaj!!“

Terenc stratil pro samou zlost mysl.

,,Zopakuj to!!“

Zařval z plných plic.

,,Jsi líný.“

Stručně zopakoval první muž.

,,Jone!, propustím tě!“

Jony už chtěl namítnout, že na to nemá právo,ale Jake mu skočil do řeči:

,,Přestaňte se hádat, nebo vás vyhodí všechny.“

Terenc věděl, že má Jake pravdu a tak jen dodal:

,,Nashle!“ a odešel.

Jake se podíval na Jonyho a řekl:

,,Příště se prosím tolik nehádejte, nechci mít na svědomí další vyhozené asistenty“

Jake se otočil a zvedl prst.

,,Platí to i pro tebe Roberte!

Kapitola III

,,Marie!“

Zavolal Dany.

,,Přejete si pane?“

Zdvořile odpověděla Marie.

,,Nezapomeňte na podrobné plány raketoplánu, chci je mít na stole za deset minut.“

Marie sáhla do jednoho ze sedmi šuplíků a vyndala podrobné plány raketoplánu.

,,Tady pane,“řekla a vytáhla několik papírů spojených kancelářskou sponkou.

,,Je zde všechno:od motoru přes WC,hlavní kabinu,…“

Dany ji zarazil.

,,Marie, jste výborná asistentka všech, ale plán si umím přečíst.“

Marie koktavě odpověděla:

,,A-ano pane.“

 

,,To je zajímavé…“

Mumlal si pro sebe Dany.

,,…Ty východy a vchody nějak neodpovídají…“

Vtom se ostře otevřely dveře a dovnitř vletěl jako blesk Michael,

,,nesu…“

Nebyl vydýchaný a tak se napřed několikrát nadechl a pak začal znovu:

,,Nesu špatnou zprávu pane.“

Dany byl nějak zaskočen, že zase špatná..

,,Pane…“pokračoval Michael,,…Váš otec, též přezdívaný jako detektiv Kavarex…“

Dany tušil co se stalo.

,,On…“

Dany Michaela přerušil:

,,Zemřel v akci“

Vzpomínal si na ten poslední den, kdy ho viděl,říkal,že má nějakou tajnou akci právě 21.října

2021 v Athénách-hlavním městě Řecka.

,,Vrátím se Dany…“opakoval pořád,,…já se vrátím, ale je to moc nebezpečné a slib,

že o mě nebudeš mít starosti.“

Dany se tehdy bál, moc se bál, že svého otce vidí naposled ve dvaadvaceti letech-před osmi

Lety.

Poté Dany omdlel.

 

,,Dany!“

Slyšel jen tiché volání

,,Dany!“

Volání zesílilo.

,,Dany!“

Teď už Dany poznal hlas Michaela a rychle se na posteli posadil.

,,Co se stalo?“

Zeptal se Dany tenkým hlasem.

,,Měls infarkt a já z tebe málem taky!“

Dany si hladce vzpomněl proč.

,,Nechci se bavit o mém otci.“

Michael to pochopil a zeptal se:

,,Co si to říkal, že se ti něco nelíbí?“

Zeptal se podezíravým hlasem.

,,Já už vůbec nevím.“

 

 

 

O 12 dní později

 

 

 

 

 

Kapitola IV

Ostře zazvonil budík. A znovu. Dany se otočil a zamáčkl tlačítko na budíku a došlo mu,

že letadlo do USA letí z Berlína už v 6:15 a tak rychle vstal, protože budík ukazoval 5:30

šel se umýt a už měl na sobě košili, sako, kravatu, moderní černé kalhoty a drahé černé boty.

Byl celý černý, jen kravata zářila modrobílou barvou.

 

,,Tak tady jste Michaeli!“

Dany konečně našel svého asistenta na letišti.

,,Letíte se mnou?“

Zeptal se Dany, ale byla to zbytečná otázka, protože jasně věděl, že ho Michael nenechá

letět samotného.

,,Ovšem pane…!“ zvolal ,,…nenechám Vás letět samého“

Dany se usmál.

,,To sako máte z půjčovny Michaeli?“

Michael se na černé sako s vestou a kravatou podíval a odpověděl:

,,V obchodě nebylo žádné, tak jsem si musel půjčit.“

Dany se podíval na hodinky.

,,V kolik nám to letí?“

Zeptal se a Michael rychle řekl, že už ve čtvrt na sedm.

,,Michaeli?“

Otázal se Dany přísným hlase, jako by mluvil k dítěti.

,,Ano pane?“

Klidně odpověděl Michael.

,,Hodinky Vám jdou o hodinu napřed.“

Michael se podivil a pořádně se na hodinky podíval.

,,To byl vtip!“

Řekl Dany.

,,Už jsem se lekl, že tu jsme pozdě!, to mi nedělejte pane!“

Dany se pousmál.

,,Nechtěl jsem Tě vyděsit.“,a už se nechtěl k tématu vracet.

Michael vyrazil rychlým krokem k první přepážce a pobídl Danyho rukou.

,,Rychle, nebo to zmeškáme!“

Zavolal a Dany okamžitě přidal do kroku.

Když se uličky rozdělovaly viděli veliký nápis:

 

Washington

 

,,Tady je to letadlo!“

Zavolal Dany a ještě více přidal do kroku aby měli dobrá sedadla.

 

,,Je to tu celkem pohodlné.“

Pochvaloval si Michael.

,,To víš, je to velké a prostorné.“

Michael sáhl do batohu, který bral s sebou a vytáhl pěkně zabalené šachy.

Mezi Danym a Michaelem byl malý stůl kde šachy položil a zeptal se:

,,Bílé nebo černé?“

Dany stručně odpověděl:

,,Dnes Ti nechám bílé.“

A pomohl Michaelovi rozložit figurky na šachovnici.

 

Michael začal partii tak, že vzal koně a vyjel s ním na A-3.

Dany se pousmál.

,,Vždycky začínáš partii koněm?“

Michael prostě odpověděl:

,,Ne“

Dany klidně přesunul pěšce na C-4

,,A vy hrajete pořád klidný začátek?“

Zeptal se Michael a nelogicky posunul svého pěšce na E-4.

,,Nevím k čemu Ti to je Michaeli“ a vzal mu ho svým pěšcem.

,,Já sám to ale vím, řekl a pokračoval ve hře pohybem druhého koně na H-6.

Dany jel dámou na A-4.

,,Už tak brzo s dámou?“

Překvapeně se zeptal Michael a posunul jezdce na G-4.Což ale neměl, protože Dany vzal dámu a shodil s ní jezdce, přičemž se zasmál:

,,Michaele?“

Michael zvedl hlavu.

,,Ano?“

Dany se vtipně otázal:

,,Jak dlouho jste nehrál šachy?

Michael se přiznal.

,,Naposledy s vaším otcem před devíti lety.“

Dany zvedl obočí.

,,Děláš si srandu?“

Michael zavrtěl hlavou.

,,Ne Dany, myslím to vážně.“

Dany mu nevěřil.

,,Neříkej, že ještě víš, jak se to hraje?“

Michael přikývl.

,,Ano, to jsem nějak nezapomněl.“

Dany kýval hlavou.

,,Hm…nezapomněl…jsi zvláštní víš?“

Michael se na Danyho podíval.

,,Vážně? a to mi moje žen pořád říká, že jsem stejný jako ostatní.“

Dany kývl a pokračoval v partii šachu.

 

Partie byla velice dlouhá, protože oba hráči-tedy hlavně Michael byli velice opatrní

a nadprůměrně přemýšlivý a tak hráli téměř hodinu a půl, ale nakonec vyhrál Dany,

protože zasadil Michaelovi pěkný mat (to je pozice kdy nepřátelské figurky

ohrožují krále tak, že jejím útokům nelze krále krýt nebo s králem uhnout)

kdy krále dostal do rohu a poté před něj postavil dámu, krytou zespoda věží.

,,Dostal si mě Dany.“

Řekl Michael unavenému Danymu.

,,Jsem ospalý.“

Odpověděl mu otráveně Dany.

,,Dany, přijmi moji gratulaci k tvé výhře.“

Nedal se Michael.

,,K čertu!...“zaklel Dany a zívl ,,…necháš mě už!“ dokončil svoji řeč a Michael ho už nechal.

 

Když se Dany probudil, byli už ve Washingtonu.

Kapitola V

,,Zdravíme Vás pánové, je nám velikou ctí přivítat Vás na Vámi vynalézanou stanicí A-727.“

Dany a Michael se na stanici podívali a oba společně řekli jen:,,PÁNI!“

,,Vymysleli jste nejmodernější techniku raketoplánů v lidských dějinách okupace vesmíru.

Stanice A-727 vypadala na papíře mnohem menší, i přesto že byly přesně napsané

Skutečné rozměry, nikdy by ani jeden z nich neřekl, že je vůbec možné postavit takový kus.

,,Michaeli?“

Zeptal se Dany vtipným tonem.

,,Ano?“

Odpověděl Michael.

,,Pamatuješ, jak jsme tu stanici vymysleli…“pokračoval vtipně, ,,…vsadili jsme se,

kdo vymyslí větší pitomost a ty jsi navrhl ten vesmírný laser, zatímco já jsme¨

udělal detailní plán podobné stanice.“

Michael se zamyslel.

,,No…“znovu se zamyslel a podíval se na nebe, ,,…potom mě napadlo, že bychom to mohli

zkusit projektovat pro NASA, protože jsi to měl tak podrobně rozepsané.“

Dany se usmál a pokračoval za Michaelem.

,,Jak se jmenujete?“

Zeptal se hostitele Dany.

,,Já jsem Terenc.“

Řekl hlubokým hlasem.

,,A tohle je můj asistent Jake a jeho dva podřízení…“ sprostě ukázal na Jakovy kolegy,

,,Jon a Robert.“ Dodal otráveně.

Dany si vzal Jaka stranou a tiše se ho zeptal:

,,Hádáte se s šéfem často?“

Zeptal se Jaka vtipně.

,,Ano, tedy hlavně mí asistenti.“

Řekl Jake prostě a Danyho  překvapilo, že se kvůli jeho drzé poznámce vůbec neurazil.

,,Vy tedy umíte zachovat chladnou hlavu.“

Jake jednoduše odpověděl:

,,Kdybych to neuměl, tak už tu nejsem.“

Dany se podivil.

,,Jako Vy na tomto světě?“

Jake se zasmál.

,,Ne,jako já v NASA.“

Dany si myslel, že naletěl a už chtěl něco říct, když ho Jake přerušil.

,,A můžete mi říkat Jake a já Vám…“

Odmlčel se, protože nevěděl,jak se Dany jmenuje.

,,Jsem Dany.“

Řekl jednoduše Dany.“

,,Těší mě Dany, já jsem Jake to jsou mí dva kolegové Jon a Robert.“

Dany si oba prohlédl a řekl:

,,Toto je můj osobní asistent Michael.“

Michael Jakovi podal ruku.

,,Těší mě Jaku.“

V tom je přerušil Terenc.

,,Jaku!, přestaň se bavit s těmi šašky z Německa a pojď je vysadit do raketoplánu!“

Michael se málem neovládl, ale Dany mu pomohl.

,,Omlouvám se, Terenc byl tak sprostý i na Japonského prezidenta.“

Dany a Michael si Terence přestali všímat.

Kapitola VI

,,Mám o něj strach.“

Přiznala se Anna.

,,Jen se neboj.“

Utěšovala ji Laura.

,,Mám z toho divný pocit…“odmlčela se a dopověděla:“…něco se mu na tom plánu nelíbilo.“

,,Však on se Ti vrátí.“

Nepřestala ji utěšovat Laura.

,,Lauro, znám Danyho, nikdy se nemýlí u takovýchto věcí!“

Laura chtěla zase něco namítnout, ale Anna ji přerušila.

,,Říkal že…“nemohla si přesně vzpomenout, a tak jen řekla, že už neví.

,,Každý se někdy mýlí i Dany se jednou může plést.“

Anna se uklidnila.

,,To máš pravdu.“

 

O chvíli později Anně zazvonil telefon a ona jej pohotově zvedla.

,,Ahoj Anno.“

Ozvalo se z telefonu.

,,Dany!“

Anna okamžitě poznala Danyho hlas.

,,Jsi v pořádku?, už jsi v raketoplánu?, je ti dobře?, nemáš hlad?“

Dany uvažoval, že položí a zavolá Anně za deset minut, ale neudělal to.

,,Anno!“

Okřikl ji Dany.

Anno…“pokračoval už klidněji,,…poslouchej mě, stojím před raketoplánem a…“

Anna ji přerušila:

,,Mě zajímá jen, kdy se vrátíš.“

Dany okamžitě odpověděl.

,,1.prosince tohoto roku v 19:00.

Anna zesmutněla.

,,Za MĚSÍC.“

Dany tiše promluvil:

,,Budu co nejrychlejší!“

Anna ho potěšila.

,,Buď co nejdetailnější, ať z té výpravy něco máš!“

Dany se podivil.

,,Ale..“

Anna jej nazlobeně přerušila:

,,Dany, víš co zase!“

Dany si vzpomněl na včerejší večerní rozhovor a mlčel.

,,Tak ahoj!“

Příjemně se Anna rozloučila a zaklapla tlačítku na mobilu.

,,Co říkal Anno?!“

Ptala se zvědavá Laura.

,,Říkal, že se vrátí za měsíc a nemám se bát a…“odmlčela se a vzdychla,,…že pořídí fotky nebo já nevím!“

Laura se už o tom nebavila a vzala do ruky kožený obal, který velice opatrně otevřela

a vyndala z něj dva balíčky karet, z toho jeden byl modrý svázaný strakatým páskem

a druhý červený s rezavým páskem. Laura je rozvázala a zeptala se:

,,Zahrajeme?“

Kapitola VII

,,Vítejte na palubě raketoplánu Ares-07, doufáme, že se vám tu bude líbit.“

Promluvil ke všem členům Terenc.

,,Omlouvám se, jestli jsem vás nějak urazil, dnes mě naštvali ti na schůzi,

protože chtěli tento let odložit na čtyřiadvacátého prosince a uznejte, že to vytočí.“

Terenc se otočil ke zbývajícím členům posádky (kromě Danyho a Jona byli na palubě

Další dva muži.

,,Toto je podporučík Edwin Coldrin.“

Ukázal na Edwina.

,,A pilot Jery Rober.“

Potom Terenc ukázal na Danyho a řekl:

,,Edwine, Jery představuji vám Danyho Granyho.

Dany podal Edwinovi ruku.

,,Těší mě, Edwine.“

Potom podal ruku Jerymu.

,,Taky mě těší Jery.“

 

Za dvě hodiny byli všichni připoutáni na svých místech a spustilo se odpočítávání.

Terenc počítal taky:

,,Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, držte se!!“

Zařval Terenc, protože se spostili motory a vzlétli.

,,Je to dobrý!“

Povídá Terenc.

,,Proč?“

Zeptal se Dany.

,,Zatím jsme nevybuchli.“

Dany se lekl.

,,Jak to, že zatím?

Terenc ukázal k oknu.

,,Sekla se jedna pomocná raketa.“

Pilot Jery se zašklebil.

,,Děláš si srandu?!“

Terenc se zasmál:

,,No jasně!, sám jsem to kontroloval!“

Potom rozhovor utichl a Dany usnul.

 

,,Dany!“

Dany slyšel volání a vzbudil se.

,,Co zas je?“

Zeptal se otráveně.

,,Podívej se z okna!“

Povídá Terenc.

,,Pěkný, ale už jsem to dvakrát viděl!“

Terenc si vzpomněl.

,,Jo tehdy jsem byl nový hlídač a dotáhl jsem to tak daleko.“

Dany ho pochválil.

,,No, jste dobrej!

Terenc mu řekl:

,,No a ty nejsi dobrej? dotáhls to na ředitele Grony Germany a jsi úspěšný podnikatel!“

A Dany věděl, že má Terenc pravdu, vždyť má i Annu-co víc si může přát.

Kapitola VIII

,,Terenci!“

Zařval Dany.

,,Co je?“

Řekl otráveně Terenc.

,,Je normální, když kámen vybuchuje a vysílá ostré světlo?“

Terenc rychle sáhnul do jedné zamykací skříně a vytáhl patero proti radioaktivních brýlí.

,,Nasaďte si je všichni!“

Rozkázal a sám si jedny nasadil.

,,Jsme terčem radiace, bude to házet!“

Hned jak to dopověděl  vyřadili se motory raketoplánu a začal se houpat.

,,Připoutejte se!“

Další rozkaz od Terence, který všichni stihli včas kromě Edwina.

,,Edwine!“

Zavolal Dany a pohotově pro něj skočil, když se valil dolů po nakloněné podlaze a hodil jej

k jeho místu, kde se připoutal.

,,Vše v pořádku Edwine?“

Zeptal se Dany, když už byl připoutaný.

,,Ano Dany.“

Odpověděl Edwin.

Dále to s raketoplánem házelo hodinu a poté exploze ustala.

,,Žijí všichni?“

Jery po chvilce uvažování řekl, že ano.

,,To jsem rád.“

Povídá klidně Terenc.

,,Ale, Dany na tom není dobře.“

Ozval se Jon.

,,Jsem v pořádku.“

Vypravil ze sebe Dany.

,,Bolí tě něco Dany?“

Zeptal se Terenc.

,,Ne.“

Zvonu ze sebe tak, tak vypravil Dany.

,,No já jen mám strach, abys nezmutoval ve trojhlavé monstrum.“

Vtipně řekl Terenc.

,,To není moc vtipné!“

Povídá Jery.

,,Teď vážně,…“pokračuje klidně Terenc, ,,…nic mu není, je jen velice oslabený, měl by spát.“

Terenc mluvil klidně a vážně.

,,Dobrá zpráva.“

Řekl Jery.

,,Co může bejt teď dobrého?“

Otázal se ho Jon.

,,Jdou nastarovat motory, můžeme pokračovat v misi.“

Terenc, ale rohodl, že se hned vracíme.

,,Je to kvůli Danymu.“

Dany se na něj podíval a Terenc hned dodal:

,,A kvůli nás všech.“

Dodal,aby si Dany nemyslel,že jen kvůli němu.

Kapitola IX

,,Základno, přistáváme!“

Z vysílačky se ozvalo:

,,Dobrá, na dráze číslo sedm.“

Terenc se podíval na Danyho.

,,Vyšetří Tě lékaři a budeš v pořádku.“

Dany jen doufal, že má Terenc pravdu a usnul.

 

,,Dany!“

Šlo slyšet jen tiché volání.

,,Dany!!“

Anna už volala z plných plic.

,,Co,…co je?“

Anna se usmála.

,,Jsem těhotná.“

Dany nasadil udivený výraz.

,,Co se stalo, co je,co…COŽE?!“

Danymu svitlo.

,,Ty jsi,…“

,,Jak je to…“

,,Co se to…“

Anna vzdychla.

,,Dany letěl jsi raketoplánem sestřelila tě radiace, přistáli jste, já jsem ode dneška těhotná a nejspíše to bude kluk.“

Dany byl hodně unavený.

,,V letadle chci lůžkový pokoj, budu celou cestu spát a doma mi VŠECHNO VYSVĚTLÍŠ.“

 

Doma byli ve dvě hodiny odpoledne a Anna hned vedla Danyho k luxusní meluzíně, kterou si vypůjčila od Laury.

,,Anno?“

Anna se k němu podívala.

,,Co je Dany?“

Dany se podivil.

,,Co si vlastně dělala na té stanici?“

Anna se usmála.

,,Volal mi velitel James Collins a říkal, že mám přijet, protože vás tam nahoře zasáhla radiace.“

Dany řekl jen:,,Ano.“a usnul.

Když se vzbudil, ležel doma na své posteli.

,,Anno?“

Anna jako blesk přiběhla.

,,Dany!“

Zakřičela radostně Anna a vedle ní už tu byl Michael a Laura.

,,Už  jsem sehnala pohřební službu.“

Dany se zachvěl.

,,Kdo umřel?“

Zeptal se vyděšeně.

,,Já jsem myslela  že ty,…“pokračovala  Anna ,,spal jsi den a já jsem myslela,že už tu nejsi.“

Dany se na Annu tak zvláštně podíval a řekl:

,,To už mi nikdy nedělej.

Kapitola X

Devět měsíců uplynulo jako voda a Anna už vozila v kočárku malého Lukase.

,,Je tak roztomilý Dany.“

Dany se usmál.

,,Schválně co z něj vyroste.“

Anna mu úsměv oplatila a řekla:

,,Další ouřada.“

Dany povytáhl obočí.

,,Co je na dobrém podnikatelovi zlého?“

Anna vzala kočárek a sjela s ním k jejich domu.

,,Už by měl jít do postýlky.“

Dany rychle běžel za ní.

,,Nežeň tak!“

Ale Anna ještě zrychlila, ale pak zabrzdila, protože právě projížděl kolem nablýskaný mercedes a v něm jeden z Danyho ,,pod ředitelů“ jeho společnosti Coldril Hurkid.

Auto přijelo až k ním a Coldrin stisk tlačítko na otevírání okna a okno

se automaticky otevřelo.

,,Hezký drobeček.“

Nechutně řekl Coldrin.

,,Jděte si po svém!“

Křikl Dany a přišel blíže ke Coldrinovi, aby mu zastínil výhled na Lukase.

,,Ale, ale Dany.“

Pokračoval klidně Coldrin.

,,Odjeďte odtud!“

Bránil se Dany.

,,Ale no tak, já se jen díval na synka.“

Dany se zamračil.

,,Koledujete si o výpověď Coldrine!“

Coldrin zavřel okénko a pokynul řidičovy.

,,Jeď!“

Řidič okamžitě šlápl na pedál plynu a auto za chvíli zmizelo Danymu z dohledu.

,,Drzoun jeden!“

Řekl Dany.

 

O 12 let později Dany Grany náhle zemřel. Jeho syn však odhalil své zvláštnosti. Jel se svou matkou do Francie, kde, se mu staly podivuhodné věci.

 

 

Kapitola XI

,,Lukasi!“

Volaly neznámé hlasy.

,,Lukasi!“

Volání se zdálo silnější.

,,Slyšíš nás?“

Ptali se hlasy.

,,Máš moc o které nemáš, ani tušení.“

Hlasy ztichly a Lukas uslyšel volání svého přítele Phila.

,,Co?!“

Lukas se probral ze zlého snu.

,,Jsi v pořádku!“

Staral se Phil.

,,Od příjezdu tě to pronásleduje každou noc.“

Lukas se obrátil v posteli.

,,Já vím, ale něco říkají.“

Phil si sedl na Lukasovu postel.

,,Jenže CO říkají?“

Lukas se zamyslel.

,,Každou noc vidím tmu a občas ostré světlo a vidím starověké Římany dobývat Athény.“

Phil chtěl z těch snů něco vyčíst.

,,Jsi tam ty?“

Lukas sklonil hlavu a hluboce se zamyslel.

,,Jsem tam jako obránce Athén a stojím s kuší na nějaké Řecké památce.“

Phil nevěděl co to znamená.

,,Jo a tvoje matka objednala psychologa.

,,Lukas se neovládl, vstal dupnul a třískl pěstí do kovové poličky, která se rozletěla na mnoho kousků.

,,Jak jsi to udělal?“

Lukas se podivil.

,,Ty sny říkaly, že mám moc, o které nic nevím.“

Vtom přišla Anna a za ní muž v bílém plášti s několika příručky a poznámkovým blokem.

,,Odejděte.“

Řekl klidně Lukas.

,,Ale chlapče…“

Lukas ho přerušil:

,,Říkám VYPADNĚTE!“

A zařval hodně silně.

,,Lukasi uklidni se.“

Povídá Anna.

,,Uklidním se, až ten cvokař vypadne z našeho ubytování.“

Anna se otočila ke psychologovi.

,,Můžete jít.“

A psycholog odešel.

,,Co to mělo znamenat Lukasi?“

Zeptala se přísně Anna.

,,Nevím!“

Naštval se Lukas a odešel ke dveřím.

,,Jdu se projít.“

Řekl a odešel.

Kapitola XII

Tři dny před příjezdem šel Lukas s Philem na vycházku a v jedné zapadlé ulici otestovaly Lukasovu neuvěřitelnou sílu na staré popelnici, kterou Lukas jednou ranou pěstí rozpůlil.

,,Jak to děláš?“

Ptal se udiveně Phil.

,,Nemám tušení.“

Odpověděl.

 

Po příjezdu domů se začal Lukas ucházet o nového velitele ochranky otcovy firmy.

,,Toto je tvůj tým.“

,,Řekl Michael Lukasovi “

Lukas si prohlédl všech dvacet vyzbrojený a nejvýše postavených strážců.

,,Není jich HODNĚ?“

Michael se usmál.

,,Můžeš jich několik vyhodit.“

Strážci znervózněli.

,,To je vtip!“

Povídá Lukas.

,,Víš, jsi nejmladší detektiv v celém Německu, vždyť je Ti patnáct.“

Šeptnul Lukasovi Michael.

,,Takže svolejte všechny strážné na zítřejší debatu ve velkém sále ve tři hodiny odpoledne.“

Řekl Lukas.

,,A rozchod!“

Zavelel.

 

Dalšího dne měl Lukas velký den.

,,Sešli jsme se tu, abych lehce pozměnil pozice strážců.“

Vytáhl obrovské plány, pokynul aby se zatáhly žaluzie a zapnul promítačku na obrovské, čistě bílé plátno, poté začal mluvit, kde všude se budou hlídky měnit.

Po této změně, Lukas  ještě představil své nejbližší asistenty.

,,Toto je bývalý asistent bývalého ředitele Michael Gerber!“

Michael se postavil vedle Lukase.

,,A můj nebližší a nejlepší přítel Phil Kasley.“

Phil stál po pravici, Michael po levici Lukase, který stál půl metru před nimi.

,,Na velkou změnu, bude velká oslava, zítra je víkend, takže máte volno, pouze Ti, kteří dnes a zítra střeží, mají práci. Projektor se vypnul, žaluzie rozestřely a přineslo se jídlo a kvalitní

Moravské víno.

 

Jednou když tak Lukas probíral skladiště našel kus popáleného papíru na němž bylo napsáno:

Dany Grany

100 000 eur

,,To není možné.“

Řekl si pro sebe Lukas.

,,Byl zabit,ale JAK?

Kapitola XIII

,,Skutečně?“

Ptá se už asi po desáté Phil.

,,Tady.“

Ukazuje znovu Lukas.

,,Třeba to je jen odměna.“

Lukas se už neovládl.

,,Ano Phile, odměna za jeho SMRT!!“

Vstal a silně třískl papírem do kovového trezoru, který se rozletěl na milion kousků.

,,Na druhé straně papíru je napsáno Athény, letím tam a zabiju je!!“

Phil se podivil.

,,Rychle!“

Zakřičel na Phila Lukas a rozběhl se a běžel velice rychle a vše rychle přelezl, nebo přeskočil.

,,Jak to děláš?“

Lukas se otočil a silnýma podrážkami začal brzdit a brzdil další čtyři metry.

,,Tak to vidíš a letadlo nám letí za deset minut.“

 

Osobní vojenské letadlo Lukase vzlétlo a za pár hodin bylo v Athénách, kde nasedli

do taxíku a jeli do jednoho zříceného domu.

 

 

 

Kapitola XIV

,,Nevypadá to tu dobře.“

Povídá Michael, poté co Lukas zazvonil na ruční zvonek.

Když se deset minut nic neozvalo, vzal Lukas za dvě desky a vyrval je.

,,To by jsi zvádl i ty.“

Povídá, ale když se otočí, jsou tam velké pancéřované dveře.

,,Ustupte.“

Michael a Phil okamžitě ustoupili Lukasovi k rozběhu.

Lukas se rozběhl, skočil a silně kopl do dveří a pak skočil rukama do dveří.

Dveře po jeho kopu se vylomily a při ručním útoku spadly dozadu. Lukas vstal oklepal si ruce

A ukázal dovnitř.

,,Prosím, máte přednost.“

Vešli do tmy a Michaelovi s Philem vypadly revolvery, ale Lukas je hned sebral a oba přešel.

Pak ale narazil do zdi, kde visely dvě pochodně. Lukas jednu sundal a vchod se mu otevřel.

,,Jdeme dál.“

Sešli po schodech a dostali se do dlouhé chodby osvětlené pochodněmi.

,,Mě se tu nelíbí.“

Říká stále Phil.

 

Až za hodinu došly na konec chodby, tam Lukas na něco šlápl, ale v tom zakřičel:

,,K ZEMI!!“

A oba dva klesli. Všude na zdi se vytasily ostré jehlice a střílely do prostoru. Lukas různě skákal a vyhýbal se šipkám, uviděl v horním rohu páku, vysoko skočil, ale zasáhly ho do ruky, hrudi a břicha jehlice, naštěstí ho jen lízly, doskočil a chytl páku, kterou vše zarazil.

,,Není ti nic?!“

Staraly se oba.

,,Ne, nic mi není a máte revolvery?“

Michael s Philem sáhli do kapes a nasadily divný pohled.

,,No…my…jaksi…“

Lukas se na ně káravě podíval a vytáhl s kapes dva revolvery a podal je jim.

,,Tak si je příště líp hlídejte, protože vám vypadly u těch pancéřovaných dveří.“

A Michael s Philem si pistole dobře zastrčily.

Na konci chodby byli dveře.Lukas se na ně podíval chytl kliku a otevřel.Všichni tři vešli do velkého sálu, kde byl uprostřed kříž pevně zapevněný v zemi.Lukas za něj vzal a vytahoval ho vší silou nahoru, ale kříž se ani nepohnul,až jakmile Lukas postil tak kříž zajel do země, jenom jeho vrch zůstal trčet.V tom celý kulatý sál začal klesat, až klesl deset metrů pod zem

a v tom zhasla světla a všichni se přitiskly zády k sobě a vytasily zbraně.Jakmile se rozsvítilo

světlo viděli nahoře Americké astronauty, se kterými se Lukas několikrát setkal.

,,Vy zrádci!“

Zařval na ně Lukas.

,,Vy jste zabili mého otce!!“

Terenc vystoupil z okruhu,aby byl lépe vidět a řekl:

,,Ano,ale ne tak docela.“

Lukas se zazubil.

,,My jsme jen zinscenovali ozáření a potom po těch letech se nám konečně povedlo projít i s jedem přes ochranku a ten den naši falešní lékaři vám oznámili ,že tvůj tatínek zemřel,

kvůli radiaci, a tak už jen zbývalo najít někoho, kdo potopí vaši společnost. Jenže, pak ses

objevil ta a tvoje geniální ochranka.“

Lukas se už málem neovládl, ale Terenc pokračoval:

,,Ty možnosti co máš, ta síla, odolnost i obratnost, jsou jen genetická porucha a já jsem

jen tušil a doufal, že skočíš na to.“

Lukas na Terence zavolal:

„Na co jsem měl, skočit‘?“

Terenc se pousmál.

„Že ty schopnosti, jsou z radiace od tvého otce.“

Lukas se naštval o otcově ozáření mu matka Anna jednou vyprávěla.

,,Lukasi, musím se ti pochlubit, jak jsem geniálně vymyslel tu radiaci.“

Lukas se kolem kruhu deset metrů nad ním rozhlédl a viděl kromě Terence Jona, Roberta, Jeryho, Edwina a důstojníka Jamese Collinse. Jen Jaka neviděl.

,,Takže Lukasi…“ pokračoval Terenc „Vybral jsem si jeden kámen, který zrovna letěl podél naší trasy, zaměřoval jsem na něj rakety a odpálil je tak geniálně, že jeden kámen přelétal naši

stopu a vyslal jsem na něj jednotku, která nastavila na kámen solární bombu, bombu jsem odpálil, když jsme přelétali podél kamene.Danymu se naštěstí udělalo špatně, a tak jsme ihned

letěli na A 727, kde můj přítel James, zavolal Annu, pak jsem letěl s doktory do Berlína, kde jsem se ubytoval a žil celých deset let. Stále jsem tvého otce sledoval, jenže pak jsi přišla vyspělejší ochranka, která mi dala velice zabrat, stejně s jedem sem prošel a jednoho, krásného dne jsem mu ten jed nalil do oblíbeného bylinkového čaje, přesněji bylo to

sedmadvacátého ledna 2034. Ach, pěkný okamžik, potupil jsem nejbohatší společnost

Euroasie a málem se jí zmocnil.“

Lukas vybuchl zlostí, vyběhl, chytl se jedné vyřezané části, pak druhé až nakonec během pěti vteřin vylezl deset metrů skočil a silně kopl nohou důstojníka Jamese. Ten padl na zem a už se nezvedl.

,,Lukasi!“

Zavolal na něj Terenc.

,,Bude se ti umírat hezky“

Chytl páku, zatáhl za ni a vše se zašlo chvět. Lukas seskočil, chytl oba a vylezl s nimi, pustil je a utíká za Terencem a ostatními do chodby.

,,Chytím vás!“

Kapitola XV

Běžel. Nemyslel na nic a jen běžel v dál.

,,Pomoc!“

Slyšel jen tiché volání.

,,Lukasi!“

Výsměch. A pak nic. Jen běžel a běžel. Vše se propadalo. Vzpomněl si na přátele a zastavil. Brzdná dráha byla tentokrát delší než deset metrů. Zastavil a rozhodoval se. Samotné rozhodování mu trvalo dvě sekundy, ale zdálo se to jako věčnost. Přemýšlel:

Pomsta nebo nejlepší přátelé. Když si vybere běžet dál, ztratí nejlepší přátele, ale chytne je. Chytne zrádce, vrahy, vrahy jeho otce! Ale…ztratí přátele. Co když se zachrání sami?

Přemýšlel. Zrádce, zrádce, chce zrádce! Ale co jeho přátelé. Michael a Phil. Jeho nejbližší.

Je tam má nechat. V tom sklepě. Umřít. Ne, musí za zrádci, ti si to zaslouží, nemůže je pak hledat po celém světě. Potom ale bude za zrádce on, protože nechal zahynout kamarády.

Rozhodl se. Musí zpátky. Musí za Philem a Michaelem.

 

Běžel zase zpátky.

,,Michaeli! Phile!“

Neustále volal, až oba našel v jedné části chodby, zavalené pod velikými kameny.

,,Říkal jsem, že se vrátí!“

Povídá Michael.

,,No…jsem tu.“

 Říká Lukas a zvedá velké kameny, bere oba za ruku a společně utíkají.

,,Né!“

Slyší křik. Křik Terence.

,,Jaku!“

Jake, napadlo Lukase, dostal je! Přiběhl až k nim, vyprostil Terence a Roberta a se všemi utekl až k východu ven, na světlo. Už tam na ně čekala Americká FBI, aby vzala astronauty do vazby.

,,To jsou oni.“

Vysvětluje Jake policistům. A vysvětluje dlouho, takže Lukas s Michaelem a Philem sedá do svého auta a jedou na letiště.

 

,,Let číslo 12 do Berlína letí z nástupiště 7 ,dráha 4 ,část 1.“

Hlásí se z rozhlasu v řeckém letišti.

,,Rychle!“

Volá Lukas.

,,Počkej ,část 1 je tam.“

Oponuje Phil.

,,Ale napřed hledáme NÁSTUPIŠTĚ!“

Okřikl jej Lukas.

,,Sedmička je tady.“

Řekl Michael.

,,Ne to je směrovka na let sedm ,my máme nástupiště a to je tady.“

Ukazuje Lukas.

,,Dobrý den.“

Vítá trojici pra

covník u detektoru kovu.

„Jsme policisté…“ , říká Lukas ,,a máme zbraně“

Pokračuje, přičemž všichni ukazují své odznaky.

,,Jistě, rozumím.“ Mumlá si pro sebe pracovník.

Kapitola XVI

Cesta zpět se zdála kratší. O dost kratší. Ve skutečnosti, však letěli o deset minut pomaleji a v Berlíně byli o půl noci. Anna už na ně čekala hodinu.

,,Tady jste!“

Vykřikla na všechny.

,,Tak jsem tu. “

Říká Lukas

,,Ale jsi zraněný! “

Vidí Anna.

,,No… bylo to ne… “

Raději slovo nedokončil, protože tušil domácí zpověď.

,,Bylo to… “ hledal správný výraz ,,… složité. “

Dokončil.

,,No jo “

Ví Anna.

 

Epilog

,,Lukasi. “

Volá Phil.

,,Co?“

Zajímá se Lukas.

,,To bys měl vidět.“

Říká Phil a vytahuje z krabice nádhernou uniformu s rudými proužky.

,,To nosil můj dědeček? “

Ptá se Lukas.

,,Jo a na zadní straně je symbol. Symbol…“

Nedořekl, protože jej Lukas přerušil:

,,Kavarex.“

Phil se podivil.

,,Jak to víš.“

,,Nevím, ale mám novou uniformu.

 

O pět minut později Lukas seskočil z ventilační šachty a polekal Phila.

,,To mi nedělej!“

Křičí Phil.

,,No, jsem Kavarex.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bobrovníky: 17.října 2011                                                                                      Ondřej Sliška