Kuřačky ve Dvořákovi

Většina občasných diváků zná Divadlo Antonína Dvořáka jen z jeho honosné stránky s lóžemi, křišťálovými lustry a obrovským pódiem. Ale když do něj vstoupíte menšími postranními dveřmi a vyjdete do čtvrtého patra, octnete se ve zkušebně, kam se při troše dobré vůle vejde na židle asi padesát lidí. A právě tam jsem shlédla i Kuřačky, rok starou hru mladé autorky Anny Saavedry, napsané přímo na tělo hercům z DAD.
Hlavní hrdinky jsou sestry Olga, Máša, Irina a bratr Andrej – připomíná vám to něco? Hra je totiž inspirována Třemi sestrami od Čechova, s níž má společnou hlavní myšlenku, ale problémy postav jsou aktuálnější, a nám tudíž bližší. Trošku upjatá, ale obětavá Olga chce zvládat víc, než je člověk schopen, kuřačka Máša zoufale hledá partnera všemi dostupnými (často nebezpečnými) prostředky a nejmladší Irina si trhá vlasy při pohledu na své ztrápené starší sestry a svého nesmělého ctitele.
I když se sestry občas nechají strhnout ponorkovou nemocí, jsou si vzájemnou oporou. A to je vskutku potřeba, poté, co jim pohodář Andrej do domu nastěhuje novou švagrovou, praštěnou do kosmetiky, oblečení z leopardích vzorů a krabičkové diety. Právě ona a další někdy hořce komické scény hru odlehčují, aby diváci neodcházeli z divadla se smutně realistickým pocitem, jak umí být život někdy bezvýchodný a jednotvárný, ale užili si „něžnou grotesku o virtuálních láskách, pracujících ženách a mužích v domácnosti“, jak sama autorka hru výstižně prezentuje. Pokud chcete vidět herce ze Dvořáka víc zblízka a v trošku jiném světle, určitě na Kuřačky běžte, nebudete litovat.

Eliška Kozáková, sexta B