O trochu delší ráno

  Mé srdce doslova zaplesalo, když si v pondělí ve škole na nástěnce se suply přečetlo, že máme zítra na deset. V životě se mi najednou zhmotnily dvě hodiny navíc. Tolik času! V hlavě se mi začal odvíjet řetězec věcí, které za tu dobu určitě stihnu. Tak předně si uklidím v pokoji (no, ano, tato činnost by opravdu měla být prioritní…), naučím se všechny detaily ze života prvoků do biologie, abych se mohla s klidem nechat vyzkoušet, projdu si příklady do fyziky na zítřejší písemku, budu cvičit na flétnu (ráno hraju vůbec nejraději, a nejlépe s otevřeným oknem, aby to všichni spící sousedi co nejlépe slyšeli) a ještě vyjdu na zastávku - zcela výjimečně - včas. Jenže dominantnější líná část mého já už dávno zjistila, že mnohem příjemnější je ležet v posteli a poslouchat hudbu, pak si číst a neočekávaně dlouhé ráno zakončit půlhodinovou snídaní. A tak jsem spokojeně jedla chleba, myslela na prvoky, etudy a osobní selhání a kochala se pohledem z okna, pozorujíc poletující listí, které určitě ve čtvrtek stihnu pohrabat, když mám to volné odpoledne.

Eliška Kozáková Sexta B

Opraveno, Vtipné, pěkné.