Opožděně zabásněno...

Omlouvám se, že přispívám tak pozdě! Pořád jsem chtěla, ale nějak nebyl čas... No, snad se ještě vejdu. :)

Ptačí perspektiva

Stojím na vrcholu a padám přes okraj,
když roztáhnu ruce, budu volná jako pták!
Jen tak si létat,
a pod sebou pročítat, jak v knize celý kraj
a trousit peří, jež rozplyne se však.
Jen tak si létat,
a vplétat slunce do vlasů
nahoře na nebi umírat pro krásu
v dáli.

Jen tak si létat.

Zuzana Samiecová, 1.A

Vrba

Osamělá šedá dívka
noří své prsty do plynoucí vody,
tvoříce v ní šedostříbrné stopy rozpouštějící se pokožky.

Je pokryta psychedelickými stíny,
a ve zcuchaných vlasech mezi kopretiny
vpletené má lidské myšlenky.

Sedí osamělá, na břehu řeky
a ty vlasy nechává spadat přes mlčenlivou tvář.
A bude zde sedět možná navěky,
vkreslujíc démonům svatozář.

Čas od času si vedle ní sedne cizí stín, nakreslený vodovkami,
a pošeptá jí slůvka do vlasů.

Šeptá a slzy mu smazávají tvář.

A ona již není osamělá,
alespoň na nějaký čas,
poslouchá slova rozechvělá,
než ten stín rozplyne se zas.

Zuzana Samiecová, 1.A