Pohled ze zvukařské kabiny

Muzikál Jesus Christ Superstar v podání studentů Matičního gymnázia sklidil úspěch, chváleny byly pěvecké výkony, choreografie i kostýmy. Nelze však opomenout ani složku na muzikálech nejpodstatnější - zvuk, o který se staral student sedmého ročníku, Jan Pniak.

Lidé si možná představí, že zvukový technik přijde jen na generální zkoušku a pak až na představení, je tomu skutečně tak?
Nevím, jestli to tak je vždy, ale minimálně teď bylo. Na generálce šlo vidět, že ze začátku všichni nebyli úplně ve své kůži, herci si zvykali na velké pódium, já na ovládání mixpultu a světel. Postupně se ovšem všechno srovnalo a už první představení dopadlo dobře.

Zasahoval jsi nějak i do vizuální stránky představení?
Sice ne moc, ale ano. Jirka Philipp, Pilát a zvukař v jedné osobě, už předem nastavil předvolby světelných efektů pro každou píseň zvlášť. Na mně bylo efekty mezi písničkami, když byl Pilát na pódiu, přepínat. Krom toho jsem si vyzkoušel používat dýmostroj, se kterým jsem se mohl během scény, kde Jidáš umírá opravdu vyřádit.

Jak sis vlastně užil premiéru? Nebylo těžké se nezakoukat a neopomenout nějaké povinnosti?
Ten den jsem představení viděl třikrát a musím říct, že dívat se na něj mě bavilo čím dál, tím více. Vrcholem pro mě byly písničky, kde účinkovali Jidáš a Kaifáš, to mi běhal mráz po zádech.S tím, že bych zapomněl hlídat zvuk nebo světla problém nebyl.

Myslíš, že by muzikál v podání studentů mohl mít podobný úspěch i u širšího publika, které by k hercům nemělo žádný vztah?
Těžko říct, na publiku totiž opravdu hodně záleží. Pokud by se na představení přišli podívat lidé s podobným vkusem a smyslem pro humor, pak by takový projekt úspěšný být mohl. Avšak pokud nehrajete pro tu „správnou" skupinu lidí, tak můžete podat sebelepší výkon, ale úspěšní nebudete.

Mohyla Vojtěch