Radost nebo tragédie?

Pro děti už ve svém životě nemáme místo.

Od nepaměti ve všech kulturách bylo narození dítěte bráno jako šťastná událost, požehnání pro rodinu, obdarování. Nastávající rodiče se na něj těšili, vymýšleli jméno, pořizovali nutnou výbavu a představovali si, jak rozkošný ten jejich potomek bude.

S postupem času a sílící modernizací se tato idylka proměnila v pouhou utopii. Jak? Emancipace žen způsobila, že dnes nemají čas ani chuť být matkami. Prioritou v jejich životě je kariéra, vzhled, zážitky. V uspěchaném světě a s náročnými požadavky jsme partnerské vztahy schopni udržet s trochou štěstí pár měsíců, tudíž ani nemůžeme vytvářet pevné rodinné zázemí. Dalším škůdcem je ona zázračná hormonální antikoncepce, která dlouhodobým užíváním způsobuje neplodnost, čímž se řadí mezi stejně negativní faktory jako je alkohol nebo kouření. Vidina zodpovědnosti za něčí život doprovázená úbytkem soukromí a času na plnění vlastních snů nás tak děsí, že se raději rozhodneme pro potrat, v lepším případě dáme dítěti šanci vyrůst v dětském domově a utěšujeme se myšlenkou, že je to pro něj vlastně lepší.

Lhostejný přístup k rodičovství samozřejmě nesdílí všichni. Bohužel náš rozkládající se sociální stát společně s hospodářskou krizí bere naději ve šťastný rodinný život i těm nejodvážnějším. Smutnou realitou, potvrzující snižující se hodnotu rodiny jako základu státu, je vzniklé pojištění proti vícerčatům – v poslední době stále využívanější. Proč jsme dopustili, aby se několikanásobný dar stal tragédií srovnatelnou s požárem, povodní nebo vážným úrazem? Je těhotenství neštěstí, se kterým se prostě musíme smířit?

V předvolebním období nás politické strany zahrnují sliby, které nikdo nebere moc vážně. Zamysleme se však alespoň nad výzvou hnutí ANO: „Aby se za nás děti nestyděly…!“

Co chceme vlastně budovat, když nebude pro koho?

                                                                                                          Owsianková Hana, absolventka 2013