Strach - slohová práce

Každý má nějaký ten svůj strach. Někdo se bojí hadů, někdo tmy a někdo zubařů. A to je přesně můj případ. Začalo to před několika lety, kdy jsem měla jít trhat stoličku.

Tento den začal jako každý jiný. Probudila jsem se do zimního zasněženého rána a vypravila se do školy.  Kromě testu z matematiky mě tento den nečekal žádný stres – mamka mi totiž pro jistotu zapomněla o návštěvě dentisty říct. Den ubíhal v naprostém pořádku. Z testu z matiky jsem měla dobrý pocit.

Čtvrtou hodinu ale vstoupila do třídy naše tehdejší třídní a podávala mi uvolněnku. Rozloučila se a odešla. Zůstala jsem zaraženě stát a podívala se na malý papírek. Důvod odchodu byla návštěva zubaře. Zlehka jsem se dotkla stoličky, která potřebovala dávno vytrhnout. Rozklepala se mi kolena a hned jsem volala mamce, jestli se náhodou někdo nespletl.“Nikdo se nespletl. Nezapomeň si vyčistit zuby. Sejdeme se v půl před ordinací,“ znělo z telefonu. Podívala jsem se do batohu a zjistila, že mi maminka nezapomněla přibalit kartáček. Od té chvíle jsem jen sklíčeně seděla v lavici a přehrávala si v hlavě poslední návštěvu mého dentisty. Na otázky jsem odpovídala s třesoucím se hlasem.

Celý den jsem nevnímala výklad učitelů. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že je čas odejít. Tiše jsem si sbalila věci a jako na popravu zamířila k ordinaci. Maminka přišla jako obvykle později a já si do sluchátek pouštěla svoji oblíbenou hudbu – ta dnes na stres nezabírala. Asi stejně fungovaly prášky od bolesti, kterými mě mamka neustále zásobovala. Zatímco jsme seděly v čekárně, pokusila jsem se dvakrát o útěk. Do ordinace jsem ale vcházela smířená se svým osudem. Zubařka na mě vyštěkla svým obvyklým způsobem, ať se posadím do křesla. Preventivní prohlídku jsme zvládala úplně normálně. Klid vystřídala panika, až když mi oznámila, že mi chce vytrhnout zub. Studené kleště se dotkly mé stoličky, já vykřikla a s pevně stisknutou čelistí jsem škubla hlavou. Zub odletěl někam pod křeslo¨a já měla v ústech mnoho krve. Jen malá část byla ovšem moje. Leknutím jsme totiž dost silně kousla zubařku do ruky. Mezi jejím vytím jsem zaslechla mnoho nepříliš slušných slov. To už jí sestra odváděla do vedlejší místnosti. Já si rychle vypláchla ústa. Dostala jsem potvrzení s termínem kontroly a už si mě maminka vyváděla ven. Znám spoustu lidí, kteří by měli v takové situaci výčitky svědomí, ale já si nemohla pomoct. Rozesmála jsem se na celé kolo a dlouhou nemohla přestat. Kontrola mě čekala téměř za měsíc. Od té doby mi přijde, že se mi zubařka trochu mstí. Když ale dojde na trhání, vystřídá ji její nepříjemnější kolegyně. V případě nutnosti ji ovšem taky kousnu a doufám, že bude mít více stehů, než ta předešlá.

Opraveno. (Autorka si nepřeje být zveřejněna)