Vánoční Vídeň - Eliška Kozáková

Vánoční Vídeň

Někdy koncem listopadu nám bylo oznámeno, že zbývá několik posledních volných políček na seznamu účastníků zájezdu do vánoční Vídně. Rychle jsem se zasloužila o to, aby jedno z nich zaplnilo mé jméno. Už jen pro ten pocit, kdy v předvečer odjezdu, ať je to jakkoli kruté, natěšeně chystáte budík na čtyři ráno. Cestu tam jsme strávili všichni v polospánku a probrali se až na okraji Vídně. Jako první jsme měli na programu návštěvu zámku Belveder s výstavou obrazů. Pro umělce jistě inspirativní zážitek, my laici jsme hledali nerovné zdi a hloubali nad tím, co to ten kubista chtěl vlastně namalovat. Dokonce mi na to ani ta hodina a půl nestačila.
Následující prohlídka Vídně byla vyčerpávající hlavně komentářem obětavé paní průvodkyně. K její smůle ji však poslouchaly pouze paní profesorky, my ostatní se těšili na rozchod. Ten jsme zahájili v kavárně Aida, kde jsme nechali deset minut a 6 euro za nepatrný lok kávy a pár soust Sachru. A trhy? Dá se chodit třeba dvě hodiny a komentovat ty nepotřebné drahé cetky (což je náhodou docela zábavné), ale nakonec stejně skončíte u stánku s jídlem. Už jste někdy měli koblihu velkou jako menší talíř, plnou Nutelly?!
Škoda jen, že v době, kdy se Vídeň ponořila do tmy a ozářila vánočními světly, my jsme už museli domů. Paní průvodkyně se s námi rozloučila chápavými slovy, že jí vůbec nevadí, že jsme ji neposlouchali, ona byla v sedmnácti taky taková. Ale abych to zakončila nějak seriózně… Až sníte tu koblihu a setřete z kalhot Nutellu, zajděte si do gotického chrámu Stephansdom. Je úchvatný. Ta jeho monumentálnost na chvíli povznese vaše myšlenky někam výš… a ty vzápětí tvrdě spadnou zpět na zem, až přímo v kostele spatříte obchod se suvenýry.

Eliška Kozáková, sexta B