Zelená metropole a zamračení Češi - rozhovor s Batool Bagar

U příležitosti projektu Edison jsme se rozhodli oslovit i přímo někoho z cizinců a položit pár otázek, nejlépe nějakých slibujících překvapivé odpovědi. A tak, když polevil nápor hladových studentů kolem stolů plných cizokrajných dobrot, poprosila jsem svou kostrbatou angličtinou o rozhovor Pákistánku Batool Bagar. Obzvlášť zajímavé mi připadají některé fámy, které se o naší zemi v cizích končinách šíří, nebo pohled samotných cizinců na naši malou zemi v srdci Evropy, jak Česko rádi nazývají. Omluvte prosím, že rozhovor je přepsán velmi volně.

Víme o tobě, že pocházíš z Pákistánu, odkud přesně?

Narodila jsem se a studuji v Karachi, což je největší město Pákistánu. Má 11 milionů obyvatel, na rozdíl od hlavního města Islamabad, které obývá pouhý milion Pákistánců, zato má ale pro zemi daleko větší historický význam.

Musí to být trošku smutné a stísňující, žít v takové metropoli.

Vůbec ne, naopak. Krajina kolem je kopcovitá a město je plné parků a zeleně, mám to tam moc ráda.

To je potěšující slyšet. Nás jako Čechy by určitě zajímalo, co jsi o naší zemi věděla, než jsi sem přijela?

Co se týče základních škol, tak tam se o České republice vůbec neučí, až později na střední škole padne nějaký zmínka. Já jsem si tedy ze zvědavosti zjišťovala informace sama. Někdy mě to docela poděsilo, například když mi jeden známý, který tady byl, řekl  že lidé v Česku se vůbec nesmějí. Vždyť to není pravda! Přijela jsem sem, a tady studenti zpívají, tančí, byla jsem z toho nadšená. Taky jsem na internetu četla, že se tady těžko shánějí brambory…nevím, kde tato informace vznikla. A popravdě, myslela jsem si, že tu bude trošku tepleji.

Evidentně se všem věcem z internetu věřit nedá. Kdoví, jaké chybné představy my máme třeba o Pákistánu. Jak to je u vás s jazyky? Který se děti učí jako první?

Děti už od první třídy mají ve škole angličtinu i urdštinu (jazyk podobný hindštině, pozn. red.), v obou jazycích se učí mluvit, číst i psát. Zvládají to bez problémů, nijak se jim odlišný typ písma neplete.

A nám připadá váš typ písma tak nečitelný… a jak dlouho jsi vlastně na cestách po Evropě?

Odjela jsem z domů před čtrnácti dny a ještě dalších čtyřicet budu cestovat. Nějakou dobu ještě pobudu v Česku a pak navštívím Francii, Rakousko a jiné země. Někteří studenti, co jsou tu teď, se mnou budou pokračovat, jiní pojedou jinam a přidají se noví.

A co sis pro naše mlsné české studenty připravila na dnešní Global village?

Jmenuje se to gulab jaman a je to jedna z obvyklých pákistánských i indických pochutin. Bylo to jedno z mála jídel, které jsem tu mohla uvařit, protože na ty jiné jsem nesehnala potřebné koření a ingredience. Gulab jaman se skládá z mouky, másla, mléka a vajec a jsou smažené na pánvi.

Když už jsme u té kuchyně, co říkáš na tu naši?

Moc mi tady chutná, všechno je tu čerstvé, spousta zeleniny, ovoce a velký výběr zboží. Třeba sehnat u nás kuře není jen tak, a tady prakticky všude.

A na závěr, můžeš nám prozradit jména některých slavných osobností tvojí země?

Určitě, raději ti je napíšu. Ze zpěváků je to třeba Atif Aslam nebo Nusvat Fateh Ali Khan. (Oba si můžete pustit na youtube, prvně zmíněný i v dobré kvalitě, podobné pop music, druhý zmíněný se věnuje spíše dlouhým písním s perkusy a dlouhými zpívanými tóny, pozn. red.). Ze sportovců Imran Khan a Moin Khan, oba hráči kriketu. A pak Abdul Sattar Edhi, filantrop, sociální aktivista a humanista.

Tak to vypadá, že z vašich slavných jmen k nám žádné asi neproniklo. Děkuji ti mockrát za rozhovor a přeju šťastný zbytek pobytu tady v Evropě.

Eliška Kozáková, SEPB

Opraveno. Výborné!